Archeologických průzkumů v námi vybrané oblasti, neprobíhalo mnoho. Většina z nich byly prováděny amatérsky  vzdělanou vrstvou místních obyvatel. Jednalo se především o drobné badatele, učitele na zdejších základních školách, a podobně. Tento zájem o znalost historie byl rozvíjen hlavně v průběhu 19. století a doznívá ještě počátkem století následujícího. Vzhledem k tomu, že bádání probíhalo v amatérské rovině, nedochovaly se nám do dnešních dnů žádné záznamy o průběhu. Ačkoli z písemných pramenů je patrné, že byla v průběhu výkopů pořizována podrobná výkresová dokumentace, není jasné, kde byla uložena a zda ještě vůbec existuje. Nalezené předměty byly uloženy nejčastěji do depozitáře muzea v Čáslavi, v současné době ale nejsou dohledatelné. O tom, kde byly průzkumy přesně prováděny, se dnes můžeme také jen dohadovat. Jedinými zdroji informací v této oblasti jsou zaznamenané výpovědi očitých svědků, na jejichž přesnost a pravdivost se však nemůžeme zcela spoléhat. Pozdější odborné archeologické průzkumy byly prováděny od 60. let 20. století a jednalo se pouze o povrchové ohledání nejvýznamnější lokality tzv. Hradce. Hradec je místní název pro menší ostrožnu obtékanou říčkou Doubravkou, která je od Spytic (místní vesnice) chráněna několika jasně znatelnými terenními valy. Podrobnější popis bude následovat v citacích z archeologických nálezových zpráv.

Citace:

“Ze zápisů zesnulého řídícího učitele Čeňka Mikoláše v pamětní knize (nyní zapečetěné) školy ve Spyticích:

„Hradiště Spytické, od lidu zvané „Hradec“, je asi 400 m dlouhé a 300 m široké, vysoké asi 350 m, útvaru prahorního. Jest otočeno se tří stran potokem Malou Doubravou, do níž na východní straně vlévá se potůček od Moravan. Údolí Malé Doubravy tvoří kolem hradiště hluboké rokle. Úbočí Hradce jsou zalesněna, vrchol v pole proměněn. Před lety byl zde pěkný třešňový sad. Se čtvrté strany souvisí s rovinou, má tudíž snadný přístup; proto jest ostroh zde přetržen dvojnásobným valem a příkopy, čímž vchod byl chráněn. Kdysi tu byly snad kolové hradby. Ostatní strany jsou příkré a těžko dostupné.

Sídliště se na Hradci dosud nenašla, ale na protější straně severní na stráni jsou stopy starého osídlení již z časů dávno minulých. Tušíme, že Hradec byl pomeznou stráží, zároveň byl útočištěm obyvatelů okolních při vpádech nepřátelských. V době hradní tu byla asi stanice hlídky pocestné.

Na Hradci nalezen byl krevelový hrot s uhlazenou spodní stranou a na polích nalezen kamenný mlat. Archeologickým výkopem*) shledáno, že jak v nynějších Moravanech, tak poblíž potomního hradiště mezi Moravany a Spyticemi (Hradec) bývala již za doby římské – i snad dříve – lidská sídliště. V Moravanech nalezeny jámy popelovité, černou zemí naplněné. Taktéž zde nalezeny přesleny skleněné, hliněné a jeden tuhový. Také východně od Moravan v lese „Komorný“ nalezeny kamenné motyky, mlaty, pazourky podobné nožíkům.“

*) Pozn.: Není poznamenáno, kdo, kdy arch. výkop prováděl a kam nálezy byly dány. Pravděpodobně snad aspoň některé z nich budou v muzeu v Čáslavi, a týká se to výzkumu řed. Kl. Čermáka z Čáslavě.

Z rodinné kroniky p. Bohumila Růžičky, rolníka ve Spyticích čís. 13

(narodil se 22.10.1896, jeho otec Alois se narodil 7.6.1862 a zemřel 30.3.1929; Růžičkův rod je ve Spyticích přes 300 let)

„Na tvrz Hradec vedla cesta od Spytic a brána a vchod hlavní byly asi na výběžku u valů, jež byly dvojité a jistě velmi silné od strany Spytické a druhé dva se strany Moravan, od Bučovic a Zvěstovic jich potřebí nebylo pro příkrost svahu. Při pokusném vrtání zeměvrtem ve valech ve hloubce asi 250 cm nalezena asi 30 cm silná vrstva jílu vespod. Když byl zde za mládí mého otce učitel Hamáček, často vzal děti, a na pláni tehdy všelijak rozryté navrchu Hradce vykopávali základy a tento učitel Hamáček dělal si plán a dětem jej často ukazoval. Otec se pamatoval, že věž nějaká stála u vchodu na pravé straně ke Zvěstovicům č.1 a druhá na straně k Bučovicům č.2 asi 30 m od kraje příkré skalní stěny, dále že kolem nynějšího pole bylo hodně kamene na hromadách. Pamatuji sám, že v r. asi 1909 u č.2 majitel tohoto pozemku (Josef Růžička z čís. 16. ve Spyticích vykopal zde velkou hromadu kamene a domů odvezl (aspoň 30 m3) na stavbu. Sázením lesa vše poněkud srovnáno a osázeno. V roce ještě asi 1870 pěstovány navrchu Hradce třešně a višně, odtud jméno části lesa na svahu k Moravanům „V zahradě“ (č.3 v náčrtku).“

Zpráva z terenní obhlídky dne 12.4.1965:

„Hradiště, ze kterého podle starších zpráv prý pocházejí laténské zlomky nádob dnes v čáslavském muzeu nezjistitelné, leží ve vzdálenosti asi ½ km na východ od Spytic, na zalesněném kopci, který je na jihu, východu a severu ohraničen hlubokým údolím potoka Doubravky. Doubravka teče ve hloubce okolo 50 m pod vrcholkem kopce. Západní nižší svah kopce hraničí s rovinatými poli. Na rozhraní polí a lesa je západní úpatí kopce přepaženo opevněním, velmi dobře zachovaným na severní straně při cestě od Spytic, na jižní straně méně výrazný. Vnitřní val místy splývá na vnitřní straně s mírně vypouklým vnitřním terénem hradiště a na obou koncích navazuje na dosti ostrou terénní hranu, s nejvyšším bodem 338 m, plochou okolo 3,5 ha. Je-li zpráva o nálezu laténských zlomků nádob spolehlivá, jde pravděpodobně o menší hradiště starší než pozdně laténské.”

Z terénního průzkumu Hradce 28.4.1972:

„Nález: Hradiště ležící na ostrohu, který je na severní, jižní a východní straně obtékán říčkou Doubravkou. Na západní straně se nachází soustava valů, místy až trojnásobných. Hlavní vnitřní val je 150 cm vysoký, probíhá po celé západní hraně hradiště. Před tímto valem je 2 – 3 m široká berma a příkop. Na povrchu valu byly nalezeny 2 středověké střepy. Okraj mírně rozevřený, na vnější straně zesílený a prožlabený, špinavě okrové barvy. Zlomek dna stejně zbarvený.”

Kde se však ve zdejší krajině nacházelo zcela první osídlení, přesně nelze určit. Z archeologických nálezů je patrné, že lokalita byla osídlována nejen na Hradci, ale i v samotných Spyticích nebo Moravanech již v době neolitické (6. – 4. tisíciletí př. n. l.). Lze se domnívat, že Hradec hrál v průběhu dějin vždy významnou roli kvůli své strategické obranné pozici. Mohl sloužit jako určitý druh refugia v době útlaku pro obyvatele Spytic, které mohly být pravděpodobně významově jakýmsi předhradím Hradce. Dalším důležitým faktem je, že v těsné blízkosti Hradce procházeli již zmiňované důležité stezky. „Stará silnice“ na Moravu (dle kroniky obce Kněžice) vedla přes Spytice a alternativní trasa Libické stezky (dle R. Květa) vedla přes Moravany. Tyto cesty mohly být z návrší Hradce velmi dobře monitorovány. Mohlo se tedy jednat o sídlo vojenské posádky hlídající dění na významných dopravních tepnách.

 Nálezy neolitické plynule přechází v nálezy období eneolitu (konec 4. tisíciletí př. n. l.; 3. tisíciletí př. n. l.) a období laténské (od 5. stol. př. n. l. až do přelomu letopočtu). Proto se domníváme, že sídlení vývoj nebyl nikterak přerušen. Pro zajímavost níže uvádíme seznam nálezů (zdroj: Archeologický ústav AV ČR – archiv nálezových zpráv), z období neolitu, eneolitu a doby laténské.

  •  Spytice
    • 3 sekerky
    • fragment břitové části kamenného sekeromlatu
    • kamenná motyka dvojbřitá „plochá“
    • kamenná sekerka
  • Hradec
    • keramika, skleněné přesleny a bronz. knoflíky
  • na Libické cestě u Hrádku
    • neznámý počet řeckých mincí


Nálezy cizích mincí mohou být dokladem, že zmiňované stezky sloužily významně k pohybu kupců. Což nás opět vrací k myšlence považovat za jednu z významných funkcí Hradce obranu a monitorování těchto stezek.

V průběhu laténského období se na Hradci nacházelo hradiště. Domníváme se ale, že zda byly jeho obyvateli Keltové či Slované nebo se zde vystřídali, nemůžeme s určitostí stanovit. Mezi archeologickými nálezy se nenašel žádný předmět, který by kromě datace mohl prozradit konkrétnější kulturní určení. V publikacích je však hradiště uváděno jako keltské. Jako příklad uveďme Vladimíra Čtveráka a jeho knihu O keltský hradištích v Čechách, kde je Hradiště Hradec zmiňováno.

 Že byly stezky i nadále využívány svědčí další archeologický nález. Jedná se o minci římského původu. Mince je datována do roku 301 n.l. Pro zajímavost přikládáme její nákres, neboť se jedná o jeden z mála nálezů, ke kterému byl dochován obrazový podklad.

 Dalším pramenem, kromě archeologických nálezů, je pro nás kronika vesnice Kněžice z r. 1830. Uveďme níže několik úryvků:

 

“O pradávném sídle lidském v našem okolí mohou svědčiti pouze kamenné nástroje u Kněžic, Moravan a všude v okolí roztroušeně se nacházející. V lesích u řeky Doubravky, v polích u Kněžic a Moravan vůkol sebrán značný počet kamenných i jiných památek. Jsou to též pazourkové odštěpky, z nichž některé jsou snad obyčejná pozdější křesadla a některé zdají se býti účelně štípnutými nožíky a škrabadly. V Háji (stráň a skála ke Zvěstovicům) nalezen bronzový srp. U Biskupic nalezeno kamenné rádlo (1000 r. př. K.). V Moravanech sebrány přesleny hliněné, tuhové a skleněné. Jeden z nich, zelený, skleněný určen berlínským archeologem (Voss) jako římský.

 

Jsou to zbytky z pradávných dob, kdy od Labe proti toku Doubravky a od Čáslavě postupovalo osídlení do krajiny zdejší, většinou ještě pralesem pokryté. Zlatý peníz římský (Valentin Placidus) nalezený v Ronově, bronzový peníz Konstantina Velikého a jiné bronzy ve Žlebech ukazují na prastarou cestu, která tu při Doubravce vedla na Moravu a dále do jižních zemí.

Nálezy nádob hliněných, na kruhu hrnčířském hotovených, s ozdobou vlnitými čárami a značkou na dně dokazují stálá sídla lidu slovanského v našem okolí. Mnoho takových střepů z nádob vykopáno na poli u sv. Kříže, u sv. Martina i v Kněžicích (u. čísla pop. 23.) U sv. Martina nalezena také bronzová esovitá náušnice, a hrob z prvé doby křesťanské. Silné střepy tuhové tamtéž podobající se zbytkům popelnic. (Od Kněžic ke Zvěstovicům při silnici za vsí v obecném sadě vykopány dvě roztříštěné nádobky z bělavé hlíny hluboko v zemi ukryté, při nichž hojně bylo kostí, ale bez značek a známek jiných, aby se blíže určiti mohly.) V Moravanech vykopána na dvoře u čísla 14. jáma s uhlím na dně, staré to ohniště?”

 

Nejstarší slovanská osada, ve smyslu stálého osídlení, byla zřejmě opevněná ves Stusyně (Stusín, Stosynna, Stuszyna), dnes již zaniklá, u kostela sv. Martina nad řekou Doubravou. Dokladem stáří osídlení tohoto místa jsou četné nálezy předmětů denní potřeby. Asi nejvýznamnějším nálezem je bronzová esovitá náušnice nalezená u sv. Martina, a hrob z rané křesťanské doby. Důvod zániku této vsi není znám.

 Je pravděpodobné, že se obyvatel v této krajině dotkly události, které se obecně připomínají k první polovině 11. století:

“Mezi lety 1031-1060 pršelo tři roky bez přestání. Obilí bylo zničeno, nastal hrozný hlad. Lidé jedli trávu, kůru a prý i lidské maso. Očekávali soudný den, který byl na rok 1000 předpovězen. Potom vše napravila hojná úroda.”

Po bitvě na Moravském poli a husitských válkách byla vesnice zřejmě velmi poničena. Všechny tyto útrapy vždy nějak přestála. Definitivně zanikla až pod nájezdy švédských vojsk. Do dnešních dnů se dochoval pouze kostel sv. Martina. Jeho založení je odhadováno do 11. století. Tato stavba uchovává mnoho autentických detailů z románského období, gotiky a renesance, ale i několik novogotických prvků z 19. století. Před několika roky byl kostel vkusně opraven a nově vysvěcen.