Josef Gerštorf vystavěl ve vesnici tvrz, ale nevylučuje se, že zde již podobná opevněná stavba mohla stát dříve. Tvrz se poprvé připomíná, když ji Josef Gerštorf prodal roku 1589 tehdejšímu majiteli Lichnice Albrechtu Robmhápovi ze Suché. Prodal je za 3565 kop grošů českých. Při prodeji je popisováno zboží Moravanské: celá ves Moravany se sídlem a s dvorem v též vsi vyhořelým s poplužím, ves Pařížov s pěti mlýny, stráň Kozojedy s podacím nad Pařížovem a chalupou při něm, rolemi a lukami zádušními od starodávna k témuž záduší náležícími.

Po smrti Albrechta Robmhápa roku 1592 se Moravany dostaly dle jeho poslední vůle do doživotního držení jeho čtvrté manželky Anny Salavce z Lípy. Roku 1596 se ale syn Albrechta uvadí jako pán Moravan. Před rokem 1614 se o Moravany dělili synové Zikmundova bratra Jana – Albrecht starší Robmháp a Václav Robmháp. Už roku 1615 je ale od Albrechta Václav získal. Václav Robmháp je držel jistě ještě roku 1622 a 1624. Dne 10. července roku 1623 byl zproštěn obžaloby za rebelii a Moravany zůstaly v jeho držení. Robmhápům patřila tvrz až do roku 1628. Václav Robmháp musel po třicetileté válce roku 1628 uprchnou z náboženských důvodů jako nekatolík do zahraničí, přesněji do Saska. Roku 1631 je ještě připomínán v Žitavě. Celé okolí bylo zpustošené švédskými vojsky.

Moravany pak získal Jan Rudolf Trčka z Lípy a po konfiskaci trčkovských statků roku 1636 Humbolt Ruggen. Dne 24. března roku 1649 byla tvrz prodána manželkou Humbolta Ruggena Antoinettou de Gall rozenou z Roy opět majiteli Lichnice Ferdinandovi Robmhápovi ze Suché, který sídlil v Třemošnici nebo na Lichnici. Tvrz po připojení k Lichnickému panství nebyla již využívána jako sídlo rodu, tak ztratila význam a zpustla.

Své nadřazené postavení v okolí si však Moravany udržely. Patřily k nim dokonce 4 další vesnice. Když si roku 1700 dělili Robmhápové svůj rodový majetek, je již tvrz popisována jako celá zpustlá. Její cena byla odhadnuta na 100 míšenských kop.  Moravany poté přebírá Jan Antonín Robmháp.

Zbytky tvrze zmizely při přestavbě moravanského dvora v polovině 18. století. Věříme, že v současných stavbách bychom při stavebně historickém průzkumu našli řadu druhotně použitých prvků, které pocházely právě z moravanské tvrze. Materiál rozpadající se tvrzi byl pro stavitele snadno dostupným zdrojem.

Polohu tvrze jsme pečlivě zkoumali i za pomocí LIDARových dat od ČUZK. Na rozdíl od Hradce, kde jsou valy a terénní zlomy dobře patrné, zde to tak jednoduché a průkazné není. Dle zapsaných pamětí by se měla tvrz nacházet západně od dnešního zámku. Patrně stála až za Moravanským potokem, který mohl být jistě součástí nějakého opevnění tvrze. Tvrz patrně stála v západní části areálu dvora, kde v druhé polovině 20. století fungovalo JZD Ronova nad Doubravou. V literatuře se píše, že viditelné stopy základů a obranných valů byly do poloviny 19. století dobře viditelné v podobě terénních vln a zlomů. K obrannému systému patřil i val a svah v západní části dvora včetně rybníku na jeho úpatí. V kronice obce Moravan se však uvádí, že na začátku druhé poloviny 20. století byla tato oblast upravena na pole. Lze tedy usuzovat, že dnes již nejsou žádné terénní stopy znatelné. LIDARová data odkrývají několik zvrásněných míst, nicméně ani jedno se nejeví jako vhodný kandidát. Přesnější popis a vyznačení výsledků LIDAR jsme umístili do grafických příloh. Problém s určením polohy tvrze zesložiťuje ještě fakt, že zde byla do devadesátých let obecní skládka. Pro další závěry bude nepochybně nutný osobní průzkum oblasti.