Lokalita po Železnými horami byla zřejmě odnepaměti místem kudy procházely důležité cesty. Byly to cesty a stezky které spojovaly střed Čech resp. Prahu s Moravou.

Nejdůležitějšími aspekty pro vznik takových cest je bezesporu bezpečnost jejích cestovatelů, schůdnost resp. rovinatost a blízkost a přístupnost důležitých bodů a zastavení. Takovými zastaveními byla především města, případně vesnice a osady s trhy, kde mohli lidé prodávat své zboží. Představíme-li si jakým způsobem a jakými prostředky tenkrát lidé cestovali, dojdeme k jasnému závěru, že si vždy volili co nejschůdnější cesty bez přílišných změn výšky cesty. Tento aspekt obvykle výborně splňovaly řeky nebo potoky. Výhodou řek byl doposud nezmíněn faktor potřeby vody.

Dálkové cesty neměly obvykle pouze jednu jasně vymezenou linii. Často se rozdvojovaly nebo roztrojovaly. O tom kterou stezkou se vydají, rozhodovalo třeba počasí, roční období, nebo bezpečnost. V dobách míru mohli lidé cestovat po otevřených pláních, za nepokojů mohli vyhledávat více chráněné cesty.

V našem mikroregionu byly prokazatelně minimálně dvě dálkové cesty. Obě směřovaly stejným směrem – na Moravu. První cesta, která se nám dochovala pod jménem Stará silnice, vede jižně od Kamenných Mostů jihovýchodním směrem kolem Spytic a dále na Žďár. V Kamenných Mostech překračovala pomocí můstku říčku Hostačovku těsně před jejím vlitím do Doubravky. Tato cesta mohla být dobře kontrolována posádkou z Hradce.

Druhá známější a jistě důležitější je naopak severně od Hradce. Nazývá se cestou Libickou. Její hlavní část kopíruje v našem regionu přesně řeku Doubravu. Prokazatelně však její drobné variace procházeli i dnešními vesnicemi v okolí (Kněžice, Moravany, Mladotice…). Více informací lze lépe vyčíst z obrazových příloh na konci této práce.